4 nejčastější mýty o rychlosti internetu – a jak je to doopravdy

Možná to znáte. Máte připojení s vysokou rychlostí – 100, 250, 500 nebo 1000 Mb/s. Na papíře ideální podmínky pro domácnost. Jenže realita je jiná: videa se načítají pomalu, videohovor přes Teams se občas seká a online hry někdy připomínají spíš sérii statických obrázků.

 

A běžná reakce? „Už zase ten internet nejede, to je poskytovatel!“

 

Jenže v tom může být háček: velká část problémů totiž nevzniká na straně poskytovatele. Pojďme si tedy projít nejčastější omyly, které domácím sítím škodí, a ukázat si, co s nimi lze udělat. Bez složité techniky a zbytečných investic.

 

 

Omyl č. 1: Platím si 1 Gb/s, takže to musí lítat všude

Tento je jeden z nejrozšířenějších. Když vám poskytovatel dodává 1 000 Mb/s (1 gigabit za sekundu), očekáváte, že tuhle rychlost dostanete na každém zařízení v domácnosti. Na notebooku v ložnici, chytré televizi v obýváku i na mobilu. Internet se ale „nerozlije“ po bytě sám od sebe.

Představme si to jinak: poskytovatel přivede dálnici až ke vchodovým dveřím. Potud všechno funguje. Jenže co dál? V domácnosti už pokračujete po vlastních cestách – a ty mohou být různě široké. Vaši síť tvoří Wi-Fi router, kabely, zařízení a vše, co je na síť napojené. A právě tahle infrastruktura rozhoduje o tom, co z rychlého internetu ve skutečnosti využijete.

 

Co všechno může výkon sítě brzdit:

•  Wi-Fi signál – Vzdálenost od routeru, počet stěn a rušení (například od sousedních sítí nebo i mikrovlnky) zásadně ovlivňují kvalitu připojení. Pásmo 2,4 GHz sice dosáhne dál, ale bývá pomalejší a snadno rušitelné. Podrobnosti se dozvíte tady.

•  Starší zařízení a technika – Router starý pět a více let může být úzkým hrdlem celé domácí sítě. Totéž platí pro počítače s pomalejšími síťovými kartami nebo starší Wi-Fi moduly, které nevyužijí plný potenciál připojení. Stává se, že připojení „nefunguje rychle“ nikoli kvůli přípojce samotné, ale proto, že některé části domácí sítě nejsou na vysoké rychlosti připravené.

•  Umístění routeru – Router schovaný za televizí, v rohu nebo v uzavřené skříni má horší podmínky pro šíření signálu. Ideální je otevřený prostor uprostřed bytu nebo domu. Zkuste se na Wi-Fi podívat jako na světlo: čím víc překážek mezi „žárovkou“ a vaším zařízením, tím horší „osvětlení“.

•  Zatížení domácí sítě - Ani sebelepší přípojka nezajistí zázraky, když má co dělat samotná domácí síť. Pokud jeden člen rodiny streamuje 4K video, druhý zálohuje stovky fotek do cloudu a třetí paří online střílečku, síťová infrastruktura se může dostat do úzkých. V tomto případě nejde o špičku na optice, ale o limity uvnitř domácnosti – čím více zařízení je aktivních, tím větší nároky na router a celkový datový tok.

 

 

Omyl č. 2: Wi-Fi bývá nespolehlivá

 
Celkem často se setkáváme s tvrzením, že Wi-Fi síť je z principu méně spolehlivá a že čím víc zařízení připojíte, tím větší je šance, že se internet začne chovat nevyzpytatelně. Tady jsme opět u domácího hardwaru. 

Realita je taková, že pokud máte doma správně nastavenou moderní Wi-Fi, dokáže víc než většina přípojek, které vám domů zavede internetový poskytovatel.

Pokud máte doma nový router i zařízení „na druhé straně“ jako notebook ad., moderní Wi-Fi (zejména standardy Wi-Fi 6, 6E a brzy i Wi-Fi 7) funguje spolehlivě i při větším počtu zařízení.

Pokud máte vyťukané zařízení maximálně rok staré, a přesto doma něco hapruje, problém bývá spíš v nastavení domácí sítě a umístění routeru. Wi-Fi dnes není zkrátka žádná divočina – je to technologie, která funguje spolehlivě, pokud víte, jak ji správně nastavit a kam umístit router.

Jinými slovy, investovat do routeru několik set korun navíc se vám často může vyplatit mnohem víc než upgrade vašeho internetového tarifu. Samozřejmě za předpokladu, že nemáte tarif 10 Mb/s, o který se dělí vícečlenná rodina. V takovém případě doporučujeme poohlédnou se nejdřív po rychlejším tarifu a až následně případně řešit domácí hardware.
 

 

Omyl č. 3: Ping mě nezajímá, hlavně že je vysoká rychlost

Pro mnoho lidí je hlavní ukazatel funkčního internetu jen rychlost. Čím víc, tím líp. A vlastně se není čemu divit, protože operátoři tento parametr využívají v inzerci. Jenže skutečný uživatelský zážitek závisí často na něčem jiném – na pingu, tedy latenci (zpoždění). Tento parametr se sice nevyjímá tak hezky v reklamách, ale pro plynulost videohovorů, online her nebo práce v cloudu je nepostradatelný. Čím nižší ping, tím menší zpoždění mezi vašim zařízením a vzdáleným serverem.

U některých aplikací je zkrátka důležitější reakční doba než rychlost připojení.

Představte si kamion a sanitku. Obě vozidla převážejí „data“, ale každé má jiné možnosti. Kamion (vysoká latence) je skvělý, když potřebujete dostat z místa na místo „tuny dat“ – třeba streamovat 4K video, stahovat hru nebo zálohovat tisíce fotek do cloudu.

Sanitka (nízká latence) je klíčová, když záleží na každé vteřině – třeba při videohovoru nebo online hraní. Nepřeveze sice tolik dat najednou, ale to vlastně v jejím případě není třeba. 

 

Pokud máte ping 150 ms, Microsoft Teams se bude cukat, hra bude reagovat se zpožděním a práce v cloudu bude působit „líně“, i když rychlost připojení je zdánlivě v pořádku.

 

 

Typické příčiny vysoké latence v domácí síti:

Latence se často zvyšuje vinou zařízení nebo špatné konfigurace doma – tady je pár běžných viníků.

•    Wi-Fi repeatery: Zní lákavě hlavně u velkých domácností, které nepokryje jeden router, ale někdy mohou přidávat zpoždění. Místo repeateru tak spíš doporučujeme moderní Mesh systémy.

•    Starší Wi-Fi standardy (starší routery): Například Wi-Fi 4 (802.11n) má znatelně vyšší latence než moderní Wi-Fi 6 nebo Wi-Fi 6E.

•    Zatížení sítě: Když někdo doma stahuje velké soubory nebo streamuje, může to zvýšit odezvu i pro ostatní zařízení.

•    Připojení přes VPN: Každý mezičlánek může přidat pár milisekund.

Fér je také přiznat, že latenci zásadně ovlivňuje i technologie připojení, kterou máte od poskytovatele - optika je na tom nejlépe, DSL o něco hůře, u bezdrátového připojení záleží na konkrétní síti (5G vs. Wi-Fi).

 

 

Praktický tip: Zkuste jednoduchý test pingu

1. Připojte počítač přímo kabelem do routeru.

2. Spusťte test rychlosti – viz níže (měří i latenci). Pokud vidíte hodnoty pod 25 ms, jste na tom dobře. Pokud skáčou nad 50–100 ms, hledejte slabé místo.

3. Porovnejte výsledek měření přes Wi-Fi – změřte ping znovu, tentokrát jen přes Wi-Fi síť, klidně v jiné místnosti, dál od routeru. Pokud se výsledek liší, víte, že jde o problém domácí Wi-Fi sítě.

 

 

Omyl č. 4: Speedtest je svaté měřítko pravdy

Když se internet doma chová podivně, většinou nás napadne: „Dám si speedtest.“ A výsledek? Třeba 200 Mb/s – takže všechno je v pořádku. Anebo jen 20 Mb/s – tak to je „na reklamaci“. Jenže tahle čísla mohou klamat. Odhlédneme od toho, že záleží na rychlosti tarifu, který si platíte – nelze zkrátka očekávat, že internet poběží rychleji než hodnota, za kterou si platíte. Důležitější je, že speedtest (test rychlosti připojení) neměří komplexní kvalitu internetové konektivity, ale momentální propustnost na konkrétní server, v konkrétní chvíli, z konkrétního zařízení.

 

 

Speedtest jako momentka

Výsledek testu závisí na celé řadě proměnných:

•  Který server si pro test vyberete – Servery bývají různě vytížené, některé jsou dál, jiné blíž. Test na vzdálený nebo přetížený server ukáže nižší čísla.

•  Jaké používáte zařízení – Starší telefon zvládne výrazně pomalejší přenos, než váš tarif může nabídnout. Pokud měříte na něm, nečekejte, že naměříte to samé jako na novém notebooku.

•  Připojení přes Wi-Fi vs. kabel – Přes kabel obvykle dosáhnete vyšší a stabilnější hodnoty.

 
•  Kolik zařízení je zrovna online – Když někdo ve vedlejším pokoji stahuje nebo nahrává gigabajtové soubory a streamuje ve 4K, test ukáže pomalejší výsledek – i když samotná přípojka není na vině, jen je momentálně vytížená.

 

 

Praktický tip: Jak měřit správně rychlost internetu

Pokud si chcete udělat reálný obrázek o kvalitě své internetové přípojky:

1.  Použijte kabel – Ideálně k routeru připojte zařízení, na kterém rychlost měříte, kabelem. 

2.  Vyzkoušejte více aplikací (i více serverů), například:

- speedtest.net (Ookla)
- netmetr.cz (CZ.NIC)
- NetTest (ČTÚ) – umožňuje i certifikované měření
- rychlost.cz

 
3. Test opakujte v různých časech – síť se může chovat jinak ráno, večer, přes víkend nebo v pracovní den.

4. Zkontrolujte další parametry – kromě rychlosti si všímejte i latence (viz výše).

Pokud by vás zajímaly podrobnosti, více měřících nástrojů nebo byste si rychlost chtěli rovnou změřit, podívejte se na tento článek. 
 

 

Shrnutí aneb megabity nejsou všechno

Přestože nabídka internetu většinou vypadá jednoduše, realita bývá o něco vrstevnatější. Ne každý megabit se dostane tam, kam má, hlavně pokud mu v cestě stojí starý router nebo zarušené Wi-Fi pásmo. Ping není jen technická drobnost, ale zásadní faktor hned vedle rychlosti připojení. A speedtest je užitečný nástroj, ale záleží, jak a kde ho používáte. Sečteno, podtrženo, domácí síť hraje zásadní roli, ačkoliv jí hodně z nás nevěnuje pozornost.

 

 

Ověřte si, jakou rychlost připojení můžete mít na své adrese

Zkuste si online ověřit, jak rychlý internet máte dostupný na své adrese. Můžete nám taky zavolat na linku 800 80 70 60, rádi s vámi nezávazně rozebereme možnosti a doporučíme vhodné řešení domácí sítě.