Největší mýty o AI: co je fikce a co skutečnost?

 

 

Umělá inteligence (AI) se dnes skloňuje v nejrůznějších kontextech a není se čemu divit – tempo jejího vývoje bere dech. Celkem pochopitelně kolem ní proto vzniká řada mýtů a polopravd, které mohou vyvolávat nepochopení nebo obavy. Realita je ostatně vždy o něco složitější. Pojďme se podívat na nejčastější mýty a fakta o AI.

 

 

1. Mýty

 

Mýtus #1: AI nerozumí lidským emocím

 

Můžete si myslet, že AI je čistě „chladná“ technologie, neschopná porozumět lidským emocím. Tento pohled ale není úplně přesný – AI se totiž dokáže velmi dobře naučit rozpoznávat základní emoce a dokonce na ně reagovat. Díky technologiím jako sentiment analysis umí analyzovat text, detekovat různé emoční stavy a podle toho přizpůsobit svou odpověď, což se dnes používá například v zákaznických službách, při práci chatbotů. Tyto systémy sledují výraz tváře, tón hlasu nebo analyzují obsah zpráv a dokáží přizpůsobit své odpovědi tak, aby působily „citlivěji“.

 

Na druhou stranu to neznamená, že by AI rozuměla emocím stejným způsobem jako lidé. I když technologie umožňují AI rozpoznávat emoční náboj v komunikaci nebo „empatii“ simulovat, jde čistě o reakce na základě předem naučených vzorců. AI necítí a nemá vlastní zkušenosti, což jsou prvky, které jsou základem lidského emocionálního prožívání. Systémy sice umí identifikovat a napodobit emocionální reakci, ale nevědí, co skutečně znamená být smutný nebo šťastný.

 

Právě zde je rozdíl – AI dokáže emoce rozpoznat a dokonce je do jisté míry zpracovat v reálném čase (například odhadnout míru stresu či nespokojenosti u volajícího zákazníka a přizpůsobit tón odpovědí). Ale bez vlastní zkušenosti emočního prožitku zůstává AI alespoň v oblasti emocí vždy o krok pozadu. Co si ale budeme, při komunikaci s emočně rozrušenými lidmi, je to někdy výhoda.

 

Mýtus #2: AI brzy převezme kontrolu nad světem
 

Představa, že umělá inteligence jednoho dne ovládne svět, patří k oblíbeným scénářům sci-fi už od dob prvního Terminátora. Ačkoli AI skutečně rychle pokročila díky neuronovým sítím, což jí umožňuje učit se a přizpůsobovat na základě tréninkových dat, zůstává stále pod kontrolou lidí. Důvodem jsou poměrně pevné hranice, které AI stanovujeme – především z pohledu autonomie a rozhodování. Současná AI se sice učí z velkého množství dat, ale vždy jen ve vymezeném rámci a bez skutečné nezávislosti.

 

Vývojáři určují pravidla a postupy, podle nichž AI funguje. Například chatovací boti, autonomní vozidla nebo systémy pro rozpoznávání obrazu mají jasně definované hranice: jsou schopné pouze těch činností, ke kterým je lidé naprogramovali. AI nedosahuje všeobecné inteligence (tzv. Artificial General Intelligence, AGI), která by jí umožnila chápat kontexty za hranicí toho, pro co je naprogramovaná nebo jednat nezávisle, což je nutná podmínka k tomu, aby se stala plně autonomní.

 

Je pravda, že odborníci jako Stuart Russell a Nick Bostrom upozorňují na možná rizika plynoucí z aplikací AI, zejména ve vojenském nebo sledovacím využití, kde AI může být zneužita k nedemokratickým účelům. I tady ale platí, že AI zůstává nástrojem v rukou lidí a nemá schopnost přetvořit svět bez našich zásahů. Rozhodování a dohled jsou stále v kompetenci lidí, kteří AI vyvíjejí a regulují.

 

AI umí vysoce sofistikované věci, ale k tomu, aby autonomně ovládla svět, jí chybí to podstatné – schopnost jednat bez člověka.

 

 

 

Mýtus #3: AI se brzy naučí „být člověkem“

 

Představa, že AI jednou bude „jako člověk“, je sice populární v literatuře i filmech, ale reálný vývoj AI se zatím ubírá jiným směrem. Zatímco dnešní AI dokáže excelovat v úzce zaměřených úlohách, jako je rozpoznávání obrazu, zpracování jazyka nebo analýza dat, stále jí zásadně chybí vlastnosti, které tvoří podstatu lidskosti – například vědomí, schopnost introspekce nebo emocionální prožívání. AI se učí prostřednictvím velkých datových souborů a algoritmů, nikoli skrze životní zkušenosti nebo osobní interakce.

 

Základní rozdíl spočívá v tom, že AI nevnímá svět tak, jak jej vnímají lidé. Lidé jsou schopni pochopit nejen fakta, ale i kontext, hodnoty a morálku. Rozpoznání vzorců nevede k tomu, že by AI rozuměla kontextu a smyslu lidské existence.

 

I pokročilé technologie jako deep learning, které umožňují AI „učit se“ z dat, stále fungují na základě modelů a předem určených algoritmů. Pokud dnes robot zvládne například asistovat při operaci, neznamená to, že „rozumí“ zdravotnímu stavu pacienta nebo tomu, proč je třeba jej léčit – jednoduše vykonává úkoly na základě naprogramovaných příkazů a dat. Naproti tomu lidský chirurg využívá nejen technické znalosti, ale také svou schopnost empatického rozhodování, intuici a morální zodpovědnost.

 

AI nemá a zatím ani nemůže mít vědomí a pocity, které definují lidství. I když technologie rychle postupují, skutečné porozumění tomu, co znamená „být člověkem“, je zatím mimo její dosah.

 

Mýtus #4: AI zvládne všechno lépe než člověk
 

Umělá inteligence je výjimečně výkonná v úzce specializovaných oblastech, jako je analýza dat, automatizace opakujících se procesů nebo předpovědi založené na statistikách. Nicméně tam, kde je potřeba intuice nebo adaptabilita, AI za lidmi stále zaostává. Je navržena k práci podle vzorců, ale chybí jí schopnost inovovat nebo přemýšlet mimo rámec těchto pravidel.

 

AI je také slabší v řešení problémů, které vyžadují improvizaci. Lidé dokážou na krizové situace reagovat intuitivně a hledat netradiční řešení, zatímco AI potřebuje instrukce, aby věděla, z kterého úhlu se má na problém podívat. Další její slabinou je pochopení širšího kontextu. Nemá komplexní kulturní, historické ani emocionální povědomí, což může vést k neadekvátním reakcím, například při interpretaci idiomů nebo citlivých témat.

 

Stejně tak není schopná etického rozhodování – neřídí se hodnotami ani morálním kompasem, pouze pravidly, která jí byla nastavena. Ačkoli je AI v některých oblastech skvělým nástrojem, lidé zůstávají nenahraditelní tam, kde je potřeba intuice, etické uvažování nebo schopnost tvořit mimo zažité vzorce.

 

2. Fakta

 

Fakt #1: AI může nahradit některé pracovní pozice

 

AI má skutečně obrovský potenciál změnit pracovní trh, především v oblasti rutinních, opakujících se úkonů, kde již dnes výrazně pomáhá snižovat náklady a zvyšovat efektivitu. Technologie jako pokročilé robotické systémy nebo automatizované softwarové procesy, dnes pracují ve skladech, výrobních linkách nebo v call centrech, kde umí obsloužit zákaznické dotazy a vyřizovat jednoduché úkoly, které by jinak připadly na lidské pracovníky. Podle výzkumu společnosti McKinsey může automatizace nahradit až 25 % současných pracovních míst do roku 2030.

 

Je ale důležité zdůraznit, že AI se většinou uplatní v pozicích, které jsou vysoce repetitivní a postrádají složité rozhodovací procesy – například ve zdravotnictví se už AI podílí na analýze rentgenových snímků nebo asistenci při některých chirurgických operacích, ale vždy pod přísným dohledem lékařů. Bez lidského dohledu a pokynů by však tyto nástroje nemohly fungovat. I když tedy AI může převzít část práce, složité rozhodování stále zůstává na odbornících.

 

Navíc s rozvojem AI technologií a automatizace vznikají nové příležitosti. Mnoho profesí zaměřených na dohled, údržbu a optimalizaci AI systémů dnes již vyžaduje takzvaný reskilling - rekvalifikaci na nové technické obory. Poptávka po lidech schopných nastavovat a udržovat tyto technologie roste a některé tradiční obory se přetvářejí na technologické profese.

 

Takže i když AI nahradí některé pozice, zároveň vytváří prostor pro nové role, které lidem umožní rozvíjet své dovednosti v jiných oblastech – například v programování, analýze dat nebo v servisu pokročilých technologií. Pro mnoho lidí jde tak o velkou příležitost, jak se začít věnovat novým perspektivním oborům.

 

Fakt #2: AI může podávat zkreslené a diskriminační informace
 

O AI sice můžeme přemýšlet jako o objektivní technologii, ale její výstupy závisí na kvalitě dat, ze kterých se učí. Pokud nejsou data vyvážená nebo obsahují předsudky, AI je přebírá a reprodukuje. To může vést k diskriminaci v mnoha oblastech, kde se AI používá - například při rozpoznávání obličejů nebo hodnocení kredibility u finančních institucí.

 

Existuje dobře zmapovaný případ z USA, kde se po prvotním testování ukázalo, že nástroj pro rozpoznávání obličejů vykazoval vyšší chybovost při identifikaci lidí s tmavší barvou pleti, protože tréninková data obsahovala převážně obrazy osob světlé pleti. Podobně systémy pro hodnocení kredibility mohou znevýhodňovat určité skupiny, pokud data odrážejí historické předsudky.

 

K důvodům zkreslení patří nevyvážená tréninková data, ale i lidská předpojatost při návrhu algoritmů. Lidské předsudky se tak prostřednictvím AI mohou šířit a ještě zintenzivnit.

 

Aby byla AI spravedlivá, je klíčové zajistit reprezentativní data, pravidelné testování, transparentnost a dodržování etických standardů. AI zkrátka odráží svět, ze kterého čerpá.

 

Fakt #3: AI se vyvíjí pod kontrolou lidí

 

Ačkoli se AI neustále zdokonaluje a zvládá stále složitější úkoly, její vývoj zůstává závislý na lidech. Lidé nastavují pravidla, vybírají tréninková data a dohlížejí na to, aby AI fungovala v souladu s etickými normami. Bez lidského dohledu by AI neměla žádný směr ani cíle – je to nástroj, nikoli samostatná bytost.

 

Vývoj AI nemůže probíhat izolovaně, protože technologie sama o sobě nemá schopnost pochopit širší kontext, hodnoty nebo společenské důsledky svých rozhodnutí. Lidé jsou nezbytní při navrhování algoritmů i při řešení problémů, jako jsou zkreslení v datech, nečekané důsledky nebo etická dilemata. Například při výběru tréninkových dat je potřeba zajistit, aby nebyla jednostranná nebo nevyvážená – což je úkol, který AI sama nezvládne.

 

Otázka, zda může AI v budoucnu fungovat zcela samostatně, je složitá. Aby k tomu došlo, musela by získat schopnost vědomého rozhodování, vlastní iniciativy a etického uvažování. To by znamenalo zásadní posun v technologii – vytvoření systému, který by chápal nejen vzorce v datech, ale i širší filozofické otázky a hodnoty. Taková „autonomní“ AI by ale přinesla rizika.

 

Proto je zodpovědný přístup k vývoji AI klíčový. Lidé musí stanovit pevné hranice a pravidla, která zajistí, že AI zůstane bezpečná, transparentní a eticky řízená. Budoucnost AI není o nahrazení lidí, ale o vytvoření nástrojů, které nám pomohou řešit složité výzvy.

 

Fakt #4: AI dokáže předpovědět budoucnost

 

Ale jen tu krátkodobou a pouze v určitých oblastech. Umělá inteligence má schopnost analyzovat obrovské množství dat a vytvářet poměrně přesné krátkodobé predikce na základě identifikovaných vzorců. Například dokáže s celkem vysokou pravděpodobností předpovědět, jak se bude vyvíjet akciový trh v nejbližších hodinách nebo jaké bude počasí v nejbližších dnech. Tyto krátkodobé předpovědi jsou založeny na historických datech a reálných trendech, které AI zpracovává mnohem rychleji než lidé.

 

Dlouhodobé předpovědi však zůstávají mimo schopnosti AI. Svět je příliš komplexní a proměnlivý, a tak se predikce stávají méně spolehlivými, čím více se posouvají do budoucnosti. Například AI může odhadnout vývoj epidemie v následujících týdnech, ale nedokáže s jistotou určit, jak se změní globální zdravotní situace za deset let. Vliv mají nečekané události, lidská rozhodnutí nebo proměny společenských hodnot – faktory, které jsou pro AI nepředvídatelné, protože nejsou součástí jejího modelu.

 

Schopnost AI předpovídat budoucnost proto spočívá spíše v krátkodobé analýze a reakci na aktuální trendy.

 

Poradíme s AI a doporučíme internet

Pokud oceníte radu profíka na technologie a online inovace, zavolejte našemu Ajťákovi na příjmu. Poradí vám se vším kolem technologií včetně umělé inteligence a jejich možností. A doporučí vám i nejvhodnější internet přímo pro vaši domácnost.

 

Cenu a rychlost internetu na své adrese si můžete ověřit sami, zabere to jen pár sekund.