Maximální vs. běžně dostupná rychlost internetu – jaký je rozdíl a proč existuje?

 

 

Určitě už jste někdy zahlédli nabídku na internet, který slibuje závratnou rychlost, ať už pro práci, streamování nebo online hry. Být online bez čekání je bezpochyby lákavá představa. Přesto se ale někdy stane, že rychlost, kterou máme doma reálně k dispozici, není stejná jako v inzerci. Přehledně proto rozebereme, jaký je rozdíl mezi maximální, běžně dostupnou a minimální rychlosti připojení.

 

 

Maximální (inzerovaná) rychlost internetu
 

Maximální (nebo taky inzerovaná) rychlost internetového tarifu je marketingově nejatraktivnější. Jde o hodnotu, které může tarif dosáhnout v optimálních podmínkách – tedy v situaci, kdy není síť přetížená velkým počtem uživatelů.

 

Příklad: u 5G internetu vzduchem se můžeme setkat s hodnotami tarifů až 100 Mb/s, zatímco optické sítě mohou slibovat i 1 nebo 2 Gb/s (1000-2000 Mb/s). Tuto maximální rychlost ovlivňují kromě parametrů zvoleného tarifu i další proměnné:

 

- Aktuální zátěž na síti, zejména ve večerních špičkách, kdy je připojeno více uživatelů.

 

- Technologie připojení například optika je méně náchylná na ztrátu rychlosti než DSL.

 

- Kvalita signálu u bezdrátového internetu, která závisí na vzdálenosti od vysílače a překážkách v cestě.

 

- Kvalita kabelů a vzdálenosti od ústředny v případě DSL technologie.


 

Můžete reálně přesáhnout maximální rychlost?

 

Možná vás to překvapí, ale ano, opravdu se někdy stává, že i maximální rychlost vašeho internetového tarifu můžete přesáhnout. Neměli byste to ale očekávat. Vše záleží na tom, jak přísně poskytovatel síť řídí. Pokud se to stane, nečekejte, že rychlost přešvihnete dvojnásobně, spíše půjde o několik megabitů za sekundu. Rozdílu si tak pravděpodobně u vyšších tarifů ani nevšimnete.

 

 

Běžně dostupná rychlost internetu: to, co reálně dostanete?

 

Běžně dostupná rychlost je nižší hodnota a v rámci legislativy ji musí poskytovatelé zveřejňovat také – nejčastěji se tak děje v obchodních podmínkách nebo přímo ve smlouvě. Český telekomunikační úřad (ČTÚ) stanovuje, že běžně dostupná rychlost by měla být dosažena alespoň 95 % času během dne.

 

Hodnoty běžně dostupné rychlosti stanovuje legislativa na 60 % maximální rychlosti. U internetu inzerovaného na 100 Mb/s tak bývá běžně dostupná rychlost 60 Mb/s, v případě 1 Gb/s tarifu je to 600 Mb/s. Hodnoty pro další rychlosti ukazuje tabulka níže.

 

Platí, že jde o hodnotu tzv. reálné rychlosti, kterou můžete během dne zaznamenat. V případě, že rychlost na delší dobu klesne pod 60 %, obraťte se na svého poskytovatele s žádostí o reklamaci.

 

Pokud ale odhlédneme od legislativy, férový poskytovatel by vám měl doručit spíše rychlost blížící se maximální než běžně dostupné rychlosti.


 

Minimální rychlost internetu: spodní hrana, pod kterou byste se neměli dostat
 

Minimální rychlost představuje hodnotu, pod kterou by připojení nemělo vůbec klesnout. V Česku je chráněna legislativou tak, aby zákazníci nebyli v krizových situacích zcela odříznuti od internetu. Při dlouhodobém poklesu pod tuto hranici můžete oprávněně reklamovat kvalitu připojení.

 

Hodnoty u minimální garantované rychlosti stanovuje legislativa na 30 % maximální rychlosti. U tarifu s inzerovanou rychlostí 100 Mb/s je tak minimální rychlost 30 Mb/s. Jakmile je připojení dlouhodobě pomalejší než toto minimum, je čas na reklamaci - připojení se totiž v takovém případě bere jako nefunkční.

 

Platí, že jde o hodnotu, která stanovuje jasná pravidla pro případné reklamace ze strany zákazníků. Jinými slovy, pokud vám internet pojede pomaleji než na 30 % maximální rychlosti vašeho tarifu, neváhejte a obraťte se na svého poskytovatele s žádostí o nápravu a kompenzaci.

 


Příklady internetových tarifů - download/upload v Mb/s

Maximální rychlost Běžně dostupná rychlost Minimální rychlost
20/4 12/2,4 6/1,2
30/10 18/6 9/3
50/10 30/6 15/3
100/20 60/12 30/6
250/50 150/30 75/15
500/100 300/60 150/30
1000/200 600/120 300/60

 


 

Legislativa a vaše práva

 

Podle evropského nařízení BEREC, kterým se Česko řídí, jsou poskytovatelé internetu povinni dodržovat transparentnost rychlostí připojení. V roce 2018 přijal ČTÚ pravidlo, které poskytovatelům nařizuje uvádět jak maximální, tak běžně dostupnou a minimální rychlost ve smlouvě. Znamená to, že pokud tyto podmínky poskytovatel opakovaně neplní, můžete reklamovat kvalitu připojení a poskytovatel by vám měl případné nedodržení podmínek kompenzovat.


 

Jak rychlost připojení změřit a co očekávat

 

Rychlost připojení se vyplatí měřit hlavně v momentě, kdy se výrazně liší od inzerovaných hodnot nebo pokud máte podezření na dlouhodobé poklesy pod běžně dostupnou rychlost.

 

Kompletní návod, jak si správně změřit rychlost svého připojení vč. odkazů na jednotlivé nástroje, najdete tady.


 

Co je dobré si zapamatovat

 

Rozdíly mezi maximální, běžně dostupnou a minimální rychlostí internetu mohou mít zásadní dopad na kvalitu internetových služeb. Podle legislativy by rychlost tarifu neměla klesnout na delší dobu pod 60 % maximální rychlosti. Pokud rychlost klesne pod 30 %, bere se služba jako nefunkční. V obou případech neváhejte a obraťte se na svého poskytovatele s žádostí o nápravu, případně kompenzaci. 

 

Na druhou stranu očekávat, že vám internet za všech okolností poběží vždy maximální rychlostí, je poněkud optimistické. Při pořízení tarifu tak mějte na paměti určitou rezervu pro případ, že reálná rychlost vašeho připojení se bude pohybovat mezi 100 a 60 % v závislosti na aktuálním vytížení sítě. U dobrého poskytovatele by to mělo být spíše blíže maximální rychlosti.

 

 

Spolehlivý internet na vaší adrese

 

Zkuste si online ověřit, jak rychlý internet můžete mít na své adrese. Nebo zavolejte našemu Ajťákovi na příjmu – internet je jeho parketa. Poradí vám, jaké připojení je u vás dostupné, probere s vámi technologie připojení a doporučí vám i rychlost tarifu vhodnou pro vaši domácnost.